Drtič odpadů známe většinou jen z amerických filmů. Je to zařízení, které se montuje místo sifonu dřezu. Obsahuje výkonný drticí mechanismus, který jednoduše zlikviduje veškerý organický odpad v domácnosti. Zbytky jídla dávaly naše babičky slepicím a jiným hospodářským zvířatům. Natě ze zeleniny či slupky z brambor, které nesnědly slepičky, putovaly na kompost. Kosti a jiné zbytky zase uklidil pes. Dnes máme vermikompostéry, do kterých však nepatří živočišné zbytky. Tak je musíme vyhodit do koše, kde velmi rychle podlehnou zkáze, hnijí a zapáchají. A taky do nich rády kladou mouchy domácí svá vajíčka, takže se vám celkem lehce může stát, že vám z koše začnou vylézat jejich larvy. A to nechcete. Takže se musí koš vynést do popelnice (a komu se tam chce každý den chodit, že) a na skládce se z (často už zkažených kostiček, kůžiček a odřezků masa) do podzemní vody uvolňují jedovaté látky a koliformní bakterie.
Zní to děsivě, viďte? A přitom stačí tak málo, aby k podobným katastrofám nedocházelo. Pořídit si drtič odpadků. Bioodpad rozmělní na miniaturní kousíčky, z nichž se navíc drcením uvolní voda (stejně jako naše tělo jsou i ostatní živé organismy tvořeny z velké části vodou) a tak se jeho objem oproti případnému „skladování“ v popelnici, výrazně sníží.
Pokud se bojíte, že by potraviny spláchnuté do kanalizace přispěly k výživě potkanů, kteří v ní žijí, pak vězte, že takto nadrcené jídlo je pro ně zcela nedosažitelné.
Shrňme si to: stisknutím jediného tlačítka při puštěné vodě nadrtíte potenciálně zapáchající zbytky jídla či surovin k jeho přípravě, tím snížíte jeho objem, odlehčíte veřejným skládkám i svému odpadkovému koši. Zbavíte se zápachu a zabráníte množení hmyzu ve svém bytě. Drtiče odpadků se dají instalovat i na starší dřezy, není třeba kvůli drtiči měnit půl linky. Nízká spotřeba energie je jistě také příjemným aspektem při rozhodování, zda do drtiče investovat, nebo ne.
